25 autorů o 25 letech zarafestu (2/3)

Tomáš Čada
O Zarafestu jsem se dozvěděl dávno. A to prostřednictvím svých vysokoškolských pedagogů Radka Fridricha a Ivo Haráka. Následně jsem se festivalů účastnil jako pořadatel, moderátor, autor i divák. Považuji Zarafest za neodmyslitelnou prázdninovou tečku, kterou když mohu, nevynechávám. Mrzí mne, že festival přišel o překrásnou kulisu zámku a především Růžové zahrady. Ale co naplat. Stále zůstává jedním ze zásadních literárních zážitků roku. Je skvělé, že organizátoři rok co rok ukazují, jak literatura žije. A dokazují, že ten život je skutečně barevný!

Jak píšu v jednom textu, Děčínu vděčím za hodně. Festival vnímám jako místo, kam se rád a s chutí vracím. A čehož mi je ctí cítit se součástí. V Děčíně jsem už byl ledaskde. Ale asi nejvíce formující zážitek byla první návštěva Děčína, při které jsem se div nezřítil z Pastýřské stěny.

Robert Wudy
1/
Od Elišky Kremlové. Myslel jsem si, že se jedná o trh s oblečením, ale ona mě vyvedla z omylu. V Děčíně jsem byl poprvé a očaroval mě svou výjimečnou krásou. Četlo se mi hezky.

2/
Všichni byli hrozně milí. Potom jsem se opil a bohužel už si nic nepamatuji.

Vojta Kintner
Musím říct, že si už úplně přesně nepamatuju, kdy a jak jsem se o Zarafestu dověděl - bylo to každopádně někdy v době, kdy jsem docházel na děčínské gymnázium a brigádničil na děčínském zámku. Není tudíž vyloučeno, že jsem prvně o Zarafestu slyšel ve škole. Já ale věřím tomu, že mi o něm ještě dříve řekl Midgi na zámku. Ve strážnici.

V Děčíně se mi pobývalo jako vždy, když přijedu k rodičům, a jako po dvacet let, co jsem tu bydlel, čili poměrně všedně. Četlo se mi naproti tomu nevšedně a vlastně to nebylo zrovna příjemné, za což ovšem nemůže Zarafest. Byl to tehdy pro mě hektický týden, odevzdával jsem disertaci, řešil cestu do zahraničí – a do toho ještě to horko! Byl jsem každopádně moc vděčný za to, se kterými autory jsem mohl tehdy číst. A patřičně hrdý.

Zarafestní komunitu mám hodně rád, a to mj. proto, že to není jen ten Děčín, na který jsem zvyklý, ale Děčín obohacený, prodloužený, naboostovaný, zkrátka enhanced! Moc se těším na pravidelné hosty z jiných měst, třeba na Víta Janotu, Josefa Straku, Dana Jedličku, a z příležitostných třeba Patrika Linharta, Petra Pazderu Payna a mnoho dalších, kterým křivdím nezmínkou. Když se tato komunita sejde, zastupuje mi na pár dní celý literární svět.

Na výčet zážitků se Zarafestem by pro mě byla tato anketa asi krátká, obecně jsem rád, že si mohu rozumně pohovořit o literatuře a kultuře se spoustou inteligentních lidí. Zmínil bych za sebe ještě pár vystoupení, která se mi vryla do paměti: vystoupení Bio Mashy v roce 2013, skvělý line-up z Růžové zahrady v roce 2018 a řežbu Prvního hoře o rok později. Ale mohl bych pokračovat.

A co se výletů týče, tak Zarafesty mám pevně spjaté s nočními výpravami do Podskalí.

Petr Pazdera Payne
Já jsem znal dřív slepici děčínské bohémy než její vejce Zarafest.

Začátkem devadesátých let se s nastalou svobodou propojovaly původně podzemní kroužky napříč přes celou republiku. Sám jsem se přifařil ke skupině XXVI, když se tato skupina sešla u mne na faře v Chomutově. A pak jsem s touhle partou jednou zavítal na nějaké čtení do Žlebů. Od té doby znám Tomáše, Radka, Kalifa, Alici, Martina, Boba, Vlastu..., a celou tu děčínskou partu. Navštívil jsem nespočet Zarafestů, ať už jako účinkující či neúčinkující.

Zarafest byl pro mne vždycky zářnou kulturní i pijáckou slavností na oslavu konce léta.

Vzpomínám na Oscara Rybu, s nímž jsem do Děčína zajížděl častěji a který je v Děčíně pohřbený. Vzpomínám na svůj legendární noční pochod v roce 2002 ze Zarabandy podél Labe do Ústí; z vytopených domů bez oken čpěla po povodni vlhká hniloba. Vzpomínám na výlety do okolí, včetně výpadů do Německa s Pepou Strakou.

Vzpomínám na procházku v okolí děčínské synagogy s Petrem Králem. Někde ho mám na fotce: Petr neměl problém mi zapózovat před mikrobusem elektrikáře jménem Petr Král.

Vzpomínám na bujarou cestu do Prahy s Igorem Kędzierskim a Pavlem Kolmačkou.

Vzpomínám na noclehy na sýpce pod zámkem. Jednou jsem byl na pokoji s Václavem Kahudou, a bylo to kdo s koho, kdo dřív usne, kvůli chrápání. A usnul dříve on, tak jsem si musel odtáhnout matraci do předsíně.

Vzpomínám na spoustu lidí, s nimiž jsem se na Zarafestu seznámil...

Vojta Vacek
Nepamatuji si, jak jsme se s Alicí Prajzentovou a Tomášem Čadou seznámili, ale v jejich H_aluzi mi později vyšla prvotěnka. Odtud zbýval k Zarafestu jen krůček.
Párkrát jsme se tam vydali s přáteli, toulali se Děčínem, žrali hroznové víno nebo poslouchali čtení. Jako účinkující jsem se na Zarafest podíval až poměrně nedávno - přečetl jsem něco z druhotěnky, a pak jsme hudli s kapelou.

Všecky návštěvy Děčína hodnotím jako líbezné.

Setkávání je rozhodně jeden z podstatných důvodů, proč vyrazit do Děčína. Nejvíc se mi líbila návštěva muzea, kde ve vitrínách mají preparovaná zvířátka dovezená z děčínského leprosária zrušeného na konci 20.století.
Také jsem viděl žirafy vrůstat do zdi.

Jiří Hájíček
Četl jsem na Zarafestu už minimálně třikrát, poprvé ze sbírky povídek Dřevěný nůž.

Na první kontakt s děčínským festivalem už si nevzpomínám, ale musel to být Radek Fridrich, kdo mě tehdy pozval, protože už jsme se znali, potkávali jsme se na různých jiných literárních akcích po republice.

Děčínský literární okruh jsem vždycky obdivoval jako partu, která drží při sobě, o něco se společně snaží, a že představují ten dobrý druh patriotismu a lokálnosti, který je i mně blízký.

Moje cesty samozřejmě vedly do Zarabandy, dneska už se tam při festivalu nečte, a pak vždycky na zámek, Dlouhá jízda a ta krásná vyhlídka ze zámeckého parku.

Děčín jako město mám rád, rád se tam vracím, už ta samotná cesta vlakem kolem Labe, ty listnaté lesy kolem, působivé.

Stanislav Beran
Se Zarafestem jsem se seznámil díky Radku Fridrichovi, setkávali jsme se Zarabandě, kde čtení plynule přecházelo v nekonečné diskuse s Oscarem Rybou, Emilem Haklem a dalšími.

Když se pak festival přesunul na zámek a do muzea, a tak získal jakousi "viditelnější" podobu, měl jsem možnost tu několikrát i číst, vždy ve společnosti lidí, kterých si vážím a jejichž tvorba mě baví a zajímá. Stejně tak kombinace s následným koncertem mi přijde jako velmi příjemná a vhodná.

Organizátoři, autoři, hudebníci, postupem času i jejich děti, to jsou často vztahy, které dávno přerostly rámec festivalu.

Společné zážitky- nechci sklouznout k nějakému sentimentálnímu historkaření, já osobně doufám, že v tomhle směru nejsme zdaleka u konce s dechem.

. . . . . . . . . . . . .
Dále...viz také vzpomínky na Zarafest [-1-] a [-3-]