Eliška Kremlová
(*1986 Děčín) Věčná studentka, pracovala v sociálních službách, nyní ve zdravotnictví.
Doposud publikovala v časopisech Tvar, Host a Haluze.
Její texty byly zařazeny do ročenky Nejlepší české básně (Host, 2013) a do sborníku Literární ceny Vladimíra Vokolka (2016).
Kromě psaní se věnuje kolážím, které byly vystaveny v Děčíně v roce 2014, v rámci projektu Ukradená galerie.
Loni vyšla její sbírka Za klíční kostí v Haluzi.
Žije v Praze.
Blanka
Manžel před lety zemřel.
Teď mám pana K.,
jsme milenci.
Chodíme všude spolu.
Do jídelny,
na zahradu
i do obchodu.
A když nás vemou na výlet,
sedíme vedle sebe.
Občas u mě přespává.
Tiskneme se k sobě,
kopírujeme vrásky.
Pod portrétem mého muže.
I.
Pásy na břiše
se dechem roztáhnou
a smrští.
Druhé srdce už není slyšet.
Frekvence stahů.
Drží se stěny z kachlíků,
voda smáčí vyprahlý kopec.
Nedýchat.
Utonout.
Škrobená košile se poddá potu
a vody vyplaví mrtvoplod.
…
továrny
chrámy severu
rozkročené přístavní jeřáby
smrdutý výhled lovosický
propadlý pupek Radobýlu
skála rozhlodaná lomem
lesy prožrané cizí pilou
jistá je jen řeka
ale i ta někdy mění barvu
