Milan Ohnisko

Milan Ohnisko

Milan Ohnisko (*1965, Brno) je básník, nakladatelský a časopisecký redaktor, editor a kulturní publicista, za normalizace disident a signatář Charty 77. V současné době pracuje jako zástupce šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar. Je autorem osmi básnických sbírek. Za poslední z nich, Světlo v ráně, obdržel v roce 2017 cenu Magnesia Litera za poezii. Je také autorem knižního rozhovoru s Davidem Kollerem, který vyšel pod názvem Who The Fuck Is David Koller? v roce 2017.

Ukázka: 

Večer

Kombinézy na šňůrách se třpytí jako stříbro
slunce padá volným pádem na neznámé místo

Hladové oči hledají hladové oči

Keramická ruka odemyká dveře
hlas říká tudy

Lulu

„Kam dohlédneš, všude jen sluncem vysušená rozpraskaná půda zarostlá suchou, dávno mrtvou travou,“ šeptá starý kapitán a hledí mi zblízka do očí. Skoro se dotýkáme nosy. Vousy mu voní solí a tabákem. Elektrické světlo v pracovně se několikrát zatmí. Pak někdo zaklepe a vstoupí ona. Královna rajská. Paní sněhobílá. Čistota sama: obnažené paže, záhonky s jarní zeleninou. Tmavohnědé pysky, brunát zduřelý… Něco se ve mně zachvěje. Lola. Lala. Lili. Lulu. Přízrak mezi přízraky. Šílím? — Ne, to nemůže být! vykřiknu a dám se na útěk. Mrcha výhružně zavrčí. Snažím se ukrýt v nedalekém podrostu, pak přeběhnu za garáž… Vše marno. Ve vteřině mne vyčmuchá. Výskajíc táhne mne za nohy k igelitovému pařeništi. Teče mi krev. Je nesnesitelné vedro. Modlím se. Spiklenecky na mne pomrkává. Bože, je krásná.

Dům

Zdi domu, kde strašilo, byly prosáklé úzkostí jako fáč hnisem.

Vyvrácené postavy… Náhle se zjevovaly v opuštěných chodbách a zase mizely na vysokých schodištích. Některé jezdily na kolečkové židli; nepěkně se smějíce odhalovaly bezzubé dásně. Jiné, ještě horké a plné šťáv, se v koupelně otvíraly vším, co bylo po ruce, a vztekle funěly.

Správce byl hodný a nepil. Občas v zrezlém sudu topil koťata.
To seběhli se mladí staří a bylo veselo.
Někdo vytáhl ze skříně mandolínu, jiný zařízl slepici.
Šrouby ve sklepě voněly olejem.

Z klíčové dírky vycházelo světlo.

A v noci nad postelí vedl anděl malého hocha po úzké
lávce nad strašnou propastí.
Obraz se houpal jako osud.
Ten chlapec měl blonďaté vlasy.

Předpokladaný čas výstoupení: 
01.09.2018 - 16:20