Robert Wudy

Lůňák
Profesor Rodo den Dron mi při jednom z našich posledních hovorů vedených v kanalizaci pod univerzitní budovou popsal velmi zajímavý případ. Jednalo se o případ muže, který nerespektoval základní zákonitosti a sveřepě zůstával v lůně své matky až do dospělosti. Matka a syn spolu tvořili vskutku monstrózní komplex. Žili ve skromném nenápadném ústraní, v chalupě na okraji malé vesnice kdesi v horách na Severu, a jen úplnou náhodou je objevil profesorův kolega během ozdravného putování krajem, ještě za starých dobrých časů. Shodou okolností se tak stalo přesně v den mužových čtyřicátých nenarozenin. V břiše matky probíhala oslava. Byl to hezký čas, ale jen do okamžiku, kdy se matce, už tak celé strhané synovou tíhou, znenadání přitížilo. Hrozně si povzdechla a vydechla naposled. Muž v jejích útrobách žil ještě tři dny. Třetí den už to nemohl vydržet, vysoukal se z hnijící matky jako přízrak a v právě nastalém ránu začal zmateně bloudit vesnicí. Po několika hodinách zemřel, v ulici poblíž jezírka páchnoucího rybinou. Tam byl v dopoledních hodinách nalezen. Profesor den Dron se v tomto bodě vyprávění odmlčel. Jevil známky nejhlubšího pohnutí. Později jsem pochopil, že mi vyprávěl o své vlastní rodině. Seděli jsme v těsné kanalizaci jako v lůně, já a profesor Rodo den Dron, navzájem se povzbuzujíce v chladnokrevnosti, očekávajíce nevyhnutelnou budoucnost.