Viktor Špaček
Viktor Špaček (*1976, Praha) je básník, prozaik, výtvarník. Vystudoval sochařství na VŠUP (ateliér Kurta Gebauera), diplomoval v roce 2004. V roce 2007 publikoval sbírku básní Zmínky a případky v nakladatelství Literární salon, v roce 2010 sbírku básní Co drží Nizozemí v nakladatelství Fra. Jednotlivé básně mu vyšly ve francouzštině, angličtině a italštině, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010), v anglické antologii From a terrace in Prague (Litteraria Pragensia 2011) a také v antologiích Nejlepší české básně 2011, 2012, 2013 (Host). Roku 2015 mu vyšla sbírka povídek Něco cirkusového (Dybbuk) a sbírka básní Nejasný rozměr (Perplex). Roku 2022 mu v nakladatelství Host vyšla sbírka povídek Čistý, skromný život, za kterou dostal letošní cenu Magnesia Litera za prózu a druhou cenu NČLF. Pracuje jako knihovník, lektor kurzů tvůrčího psaní, externí redaktor a korektor.
SOBOTA (2.9.)
Oblastní muzeum v Děčíne, 18:00
https://www.muzeumdc.cz/
Z povídky V tom přesvědčení jsem žil, sbírka Čistý, skromný život
„Nazdar Kamile?“
Slyšel jsem dobře?
„Nazdar Kamile?“
Asi jsem se na něj díval jako na přízrak, poznal jsem ho ovšem hned. Vypadal totiž přesně jako na fotkách na internetu, když jsem si ho před lety googloval. Ne že by mě tehdy tolik zajímalo, kdo mi šuká ženu. V té době jsem měl ale pocit, že si ho musím „pořádně podat“, protože to dlužím nějaké své mužské cti. Pak mě ale odradila ta jeho ramena, a především přesvědčení, že by se všechno dalo do pohybu a muselo se to řešit. A na řešení jsou tu odjakživa jiní lidé, takové věci nechávám zásadně na těch dospělých, to znamená na Barboře. Moje žena ovšem prohlásila, že nic měnit nehodlá, protože nechce dětem ničit domov, já po ní vlastně ani nic jiného nechtěl, dohodli jsme se na „volném vztahu“ a život šel dál. Se svojí nevěrou mě příliš neobtěžovala, jen sem tam po večerech kamsi mizela a postupem času se z té záležitosti stalo cosi mlhavého za obzorem mých pobledlých všedních dní, co jsem vlastně přestal vnímat. Jenomže náhle to už mlha nebyla. Najednou to bylo naopak něco velice konkrétního, měřilo to metr devadesát, pod ramenem to mělo přilbu na motorku, stálo mi to ve dveřích, valilo se to na mě, nedalo se to zarazit.
